Putování po jihu Čech aneb dívky v sedlech 2012
A jsme opět doma. Náš v podstatě pětidenní výlet se vskutku vydařil. Jelikož naše maminka toužila alespoň jeden den s námi jet, hnedle jsme toho využili a posadili ji na Týnku, abychom společně s Míšou a Bertíkem, Májou a Palermem doputovali na Farmu Helena s.r.o., odkud jsme následující den měli pokračovat dál. Dorazli jsme značně po čase, který jsme si stanovili jako přijezdový, zkrátka byla už pěkně hustá tma. Palerma jsme po dlouhém hloubání a dloubání nechali u Heleny Sukové a následující den jsme Míša a já pokračovali do 21 Km vzdáleného Najdeku. Cesta byla opravdu vyčerpávající, z tohoto dne jsme si přivezli spoustu zážitků a vtipných situací. Nakonec jsme se s těžce plazícími koňmi dostavili do našeho penzionku Najdek. Kobylky jsme nechlai na celou noc v dřevěné kruhovce, kterou za těch pár hodin slušně ožrali. Odpoledne jsme zaplnili výletem do Jindřichova Hradce, kde jsme navštívili gotickou černou věž. Druhý den jsme velmi brzo ráno vyrazili do Pluhova Žďáru, v původním plánu bylo, že si zajedeme i do Dolní Radouně, ale nakonec z něj sešlo. Páteční cestu jme si předem pečlivě nastudovali, jelikož se táhl apřez bludné Klenovské lesy. S orientací nám už předem pomohl pan Zielina, který nám zapůjčil své koně a doslova nás těmi lesy protáhl (nakonec jsme s bolavými zadnicemi přemýšleli, že putování zrušíme :)), takže potom už se cesta zdála krátká, cca 15 km jsme zvládli za necelé 2h. V Pluhově Žďáru se nachází malý bývalý hrádek předělaný na zámeček ve vlastnictví rodiny Benešů (potomci Edwarda Beneše), který jsme chtěli navštívit. Po oslovení pana majitele, jsme dostali klíče o brány a upozornění "nelezte na půdu", tak jsme šli. Penzion U zámku nám nabízel mnoho způsobů vyžití, trampolínu, houpačky, ping pong, ale na jídlo jsme si museli popojet do nedaleké vesničky jménem Radouňka. Malá nenápadná vesnička nám poskytla nezapomenutelný zážitek ve formě středověké krčmy a výborného jídla, takže nacpaní k prasknutí a spokojení jsme se vrátili opět do našeho penzionku. V sobotu ráno za námi přijeli Klárka s Jančou a my mohli vyrazit zpět do Brandlína k Heleně. Cestou jsme se zastavili na Červené Lhotě a udělali pár pěkných fotek. Jelikož jsme s Míšou už cestu znali, zdála se nám poněkud kratší a samozřejmě, vychytali jsme drobné chybky z první cesty. K Heleně jsme dorazili v pořádku, jen Bertík se nám den předtím odřel o podbřišák, takže Míša celou cestu odjela bez sedla. Odpoledne jsme zaplnili výletem na Červenou Lhotu a na závěr i dobrou večeří v Dírné. Večer jsme strávili u grilovaného masa a dobrého vína, což jsme se jako každý večer pokoušeli završit pěkným filmem, tentokráte nám to nevyšlo, film doběhl a všichni návštěvníci "kina" statečně usnuli tam, kde se předtím koukali a v tom, včem večer přišli. Nachýlil se poslední den a my vyrazili na nedalekou zříceninu Choustník. Jelikož byl Bertík odřený na břiše, udělali jsme výměnu, Míša jela na Týně a já na Palermovi. Cesta na hrad, byla velmi obtížná a zdlouhavá, jelikož pro koně není značená, takže jsme šli stylem vidím kopeček s Choustníkem, jdu za ním. Navíc nám dělal společnost jeden ze psů pana Suka, Garson. Nejspíš se rozhodl jít na procházku, tak si zvolil nás jako svůj doprovod. Na Choustník jsme se statečně vyškrábali i s koňmi, původně to měl být kopec se zříceninou, ale byl to krpál a všude samý kámen. Paní u vstupenek z nám byla mírně rozhozena, zvlástě po tom, co se Palermo začal po odsedlání na hradě, válet. Po dvojicích jsme si hrad prohlédli a kolem 14h jsme vyrazili zpět k Heleně, ovšem také se změnami, krpál jsme sešli pěšky, psa jsme nacpali ke klukům do auta a zvlolili jsme si cestu kolem lesa, takže jsme ani ne za hodinku byli opět u Heleny. Tam jsme si dali oběd ve formě čínské polívky a opět nasedlali koně, Bertíka jsme nesedlali, Míša statečně opět jela bez sedla. Jelikož se Martin chtěl projet, dali jsme mu Týnku a vyrazili jsme. Cesta ubíhala rychle, všichni byli spokojení, ale ke konci už jsme toho měli "plný brejle", takže než abychom se šourali krokem k domovu, odpálila jsem si to s Palermem hned za křižovatkou u hospody cvalem a ostatní mě, sice s jekotem, následovali. Nakonec i Martin po cca 12 km v sedle usoudil, že ježdění není žádná sranda a s bolavými nožkami se odpotácel v dál. A tímto zkončil náš bezvadný výlet. Moc jsme si ho všichni užili, nikdo neutrpěl žádnou újmu a už teď plánujeme putování na příští rok :)